Festival v zahradách lidských hodnot
Centrum Kociánka, Brno (Google mapy)
Kromě pestrého hudebního, divadelního i společenského programu se budou účastnit i „ligáči“ se stánkem a informacemi o službách. Rozhodně stojí za to prozkoumat blíže web www.dobrydenkocianko.cz a přijít!
Všechny vás srdečně zveme ku společné siestě. Tato se uskuteční v úterý 29. 5. po obědě v atriu (neboli na dvorečku) Ligy. Od 13:00 do 14:00 hodin bude naše setkání podbarveno hudebním doprovodem v podání rodiny naší klientky Monči (před časem jste už někteří měli tu čest je slyšet v CDS ). Kávu a malé sladké občerstvení Vám opět přichystáme.
Přijměte pozvání na tradiční 8. VINOHRADSKÉ VOZÍKOHRANÍ v areálu Ligy vozíčkářů na Bzenecké 23 v Brně, rezervujte si místo v kalendáři v pátek 7. 9. 2018.
Těšit se můžete na výbornou společnost, hudbu, hry, zábavu, pozitivní náladu a samozřejmě mnoho dobrot k zakousnutí a pořádnému zapití.
Z programu vybíráme to nejlepší, co byste si určitě neměli nechat ujít:
Doufáme, že jsme vás nalákali, a že se s vámi všemi potkáme na v pořadí už osmém ročníku Vinohradského vozíkohraní.
(lb)
Setkání a otevřená debata o službách a aktivitách Ligy vozíčkářů
PROČ MÁTE PŘIJET?
Chceme znát Váš názor na stávající služby Ligy vozíčkářů, podněty, co bychom měli změnit, zlepšit. Chceme slyšet, co potřebuje naše cílová skupina, co potřebujete Vy, v čem Vám můžeme pomoci. Potřebujeme Vaši zpětnou vazbu. Pomůžete nám, abychom byli skutečně „Vaše Liga?“
KOHO ZVEME?
Určeno pro klienty současné i bývalé, rodinné příslušníky klientů, podporovatele, dobrovolníky a všechny, kteří nám mají co říci. Sympatizanti i nesympatizanti Ligy jsou vítáni.
O ČEM SE BUDE DISKUTOVAT?
1. Osobní asistence
Vaše zkušenosti se službou osobní asistence (pozitivní i negativní), střídání asistentů, nepokryté asistence, emoční tlak ve službě.
2. Ligové služby obecně
V čem spatřujete kvalitu služeb nebo naopak jejich nedostatky?
Pokrývá naše nabídka a kvalita Vaše potřeby?
Jak jste spokojení se službami a aktivitami Ligy?
Pomozte nám najít naše rezervy.
3. Diskuze, náměty na další KULATÝ STŮL s LIGOU II.
Vaše postřehy a podněty pro případná další setkání.
KDY? Středa 27. 6. 2018, v 17:00
KDE? Budova Ombudsmana – Veřejného ochránce práv, Údolní 39, Brno, Velký sál
Oslovuji Vás proto, že se setkáváte nebo jste se v minulosti nějakým způsobem setkal/a s Ligou vozíčkářů ať už na nějaké akci, nebo jako zaměstnanec, klient, dobrovolník nebo podporovatel.
Ligu a ligové lidi znáte a máte s nimi nějakou zkušenost. Dobrou či špatnou. Proto bych Vás velmi rád požádal o drobnou laskavost.
Liga vozíčkářů prožívá nelehké období. Je nucena čelit ekonomickému tlaku, mnoha organizačním problémům, ale hlavně katastrofální situaci na trhu práce. Jednoduše – nejsou lidi. Markantní je to zejména v osobní asistenci, kterou považujeme za stěžejní službu, za naši vlajkovou loď. Tým asistenčních pracovníků se opakovaně rozpadal, a to se nepochybně odráží na výsledcích naší práce. Poprvé v historii jsme nuceni čelit stížnostem ze strany klientů, což je pro nás alarmující. Jsme však odhodlaní problémy řešit.
Velkou starost nám ale dělají problémy a stesky, které k nám nedolehnou. Ti, kdo je prožívají, si oficiálně nestěžují. Ne že bychom měli stížnosti rádi, ale jen komunikovaný problém lze vyřešit.
Udělejte nám proto, prosím laskavost a přijďte na neformální setkání, které pořádáme 27. června v budově kanceláře ombudsmana v ulici Údolní 39 ve velkém sále, a to od 17 do 19 hodin. Povězte nám u dobré kávy o všem, co vás zlobí, znepokojuje nebo co vám chybí – ať už v osobní asistenci, v jiných službách nebo v Lize jako takové. Bude to pro nás obrovská pomoc, inspirace a cenná zpětná vazba. A my uděláme všechno proto, abychom vaše podněty přetavili v dokonalejší, úspěšnější a atraktivnější služby lidem s tělesným postižením.
I když se nebudete moci našeho setkání zúčastnit, bylo by skvělé, kdybyste nám svoje postřehy mohli poslat třeba e-mailem na zdenek.skaroupka@ligavozic.cz
Zdeněk Škaroupka
Že je osobní asistence pro samostatný život klíčová, potvrdí jistě všichni bez ohledu na zkušenosti s hendikepem. O to závažnější je pak pro tuto sociální službu stávající nedostatek personálních sil. Neustálé střídání a hledání nových asistentů i sociálních pracovníků vedou k chaosu, vyhoření, frustraci klientů i organizací, které asistenci poskytují. Do takové nelehké situace nastoupila v dubnu na Ligu vozíčkářů Radka Lockerová. Výzev se nebojí, o problémech a jejich řešení hovoří otevřeně, věcně. S jakými cíli a idejemi do pozice vedoucí osobní asistence nastupuje?
Už je to nějaký ten pátek, co se osobní asistence ve všech organizacích, které ji poskytují, potýká s personální krizí. Asistenti se střídají, je jich nedostatek, nedaří se najít a adekvátně ohodnotit kvalifikované lidi… Psali jsme o tom například v loňském druhém čísle časopisu Vozíčkář. Jak vysoká fluktuace ovlivňuje vaši práci teď, jaká je situace?
Situace na trhu práce je stále děsivá, množství pracovních nabídek razantně převyšuje nabídku pracovních sil. Tím je způsobeno, že kvalitní a kvalifikovaní lidé si mohou vybírat, zatímco zaměstnavatel moc na výběr nemá. Tento trend se dlouhodobě odráží na výběru pracovníků v osobní asistenci. Čísla hovoří za vše. Od ledna 2018 se na výběrové řízení na pozici osobní asistent přihlásilo 57 uchazečů, z nich přišlo k pohovoru 26, psychologickými testy prošlo 9 uchazečů, na místo asistenta nastoupilo 7 uchazečů, 4 asistenti po zapracování odešli, 3 asistenti mají uzavřenou smlouvu a jsou plnohodnotnými členy našeho týmu. Jak je patrno z procesu, snažíme se na pozici osobního asistenta vybrat kvalitní členy týmu, kteří zabezpečí vysokou kvalitu služby. V případě, že bychom proces výběru nějakým způsobem zkrátili nebo vynechali některý z kroků, nemohli bychom se poté za nové asistenty zaručit stejnou měrou, jako nyní. Bohužel, tím, že klademe vysoké požadavky na osobní asistenty, nastává již výše zmíněný problém, že nemáme dostatek asistentů na pokrytí všech požadovaných asistencí, což vede k ne úplné spokojenosti našich uživatelů, kteří jsou pak nuceni hledat asistence i u jiných poskytovatelů.
Kolik máte teď klientů a jaká je poptávka po nových spolupracích? Ozývají se lidé, které musíte odmítat?
V současné době máme společně s dopravou osobní asistence 57 aktivních uživatelů, kteří od nás pravidelně odebírají asistence a 33 asistentů, kteří se snaží pokrýt požadované asistence. Pro představu opět uvedu čísla. V květnu 2018 bylo odasistováno 600 služeb, kdy některé služby jsou na 30 minut, ale jiné jsou v délce 11 hodin. Z toho je patrno, o jak obsáhlý časový fond se jedná. Vzhledem k tomu, že většina asistentů jsou studenti a pracují pro Ligu vozíčkářů jen brigádně, je zřejmé, že nedostatek kvalifikovaného personálu se nutně musí odrazit na počtu nepokrytých asistencí.
Bohužel v současné době máme několik uživatelů na „čekací listině“, jelikož pro ně nemáme vhodného asistenta, který by odpovídal jejich časovým požadavkům. Uživatele v zásadě neodmítáme, v případě, že jsou jejich požadavky časově náročné, jsou umístěni na tzv. čekací listinu a je pro ně vyhledáván vhodný asistent. V případě, že se jedná o jednorázovou akci nebo o časově nenáročnou asistenci, snažíme se vždy uživateli vyhovět a zařadit jej do rozpisu na následující měsíc. Obecně platí pravidlo, že si každý uživatel osobní asistence zadává požadavky na asistenci vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc, abychom mohli zaručit co nejvíce pokrytých asistencí. Pokud je mi známo, odmítli jsme pouze uživatele, kteří nespadali do naší cílové skupiny, která je definována registrací sociální služby u MPSV.
Jak konkrétně dopadá vysoká fluktuace na klienty? S čím se musí vyrovnávat oni? Narážím třeba na zkušenost jedné vozíčkářky, která nedostávala zpětnou vazbu na poptávku asistence, spíš se setkávala s odkládáním řešení, očividně nebyl na její složitou situaci při absolutní závislosti na os. asistenci čas. Jiní lidé zase zmiňují, že jim třeba místo jednoho asistenta přišli dva, jindy zase ani jeden… Co přináší neustálé zaučování nových lidí, zavádění nových harmonogramů atd. právě klientům?
Vysoká fluktuace má bohužel dopad i na uživatele služby. Musejí se vyrovnávat především s neustálým zaučováním nových asistentů, i když nemají jistotu, že u nich nakonec asistent bude asistovat. Seznamují se stále s novými lidmi, kteří jim „chodí po bytě“. To jistě není nic příjemného. V případě nedostatku asistentů se může stát, že mají uživatelé více nepokrytých asistencí. Co se týče Vámi popisované situace, nevybavuji si, že by se něco takového dělo během mého krátkého působení (do Ligy na pozici vedoucí osobní asistence jsem nastoupila v dubnu 2018) a tudíž se k dané situaci nemůžu ani vyjádřit. Z mého pohledu šlo jistě o pochybení ze strany sociální pracovnice. Od mého nástupu intenzivně pracujeme na eliminaci chaosu a zmatků, které v minulosti nastávaly. Fluktuace a celý složitý proces výběru kvalitních pracovníků se dotýká nejen asistentů, ale i týmu v kanceláři osobní asistence, což se bohužel v minulosti odrazilo na dočasně snížené kvalitě poskytované služby, a to především z důvodu nedostatku sociálních pracovníků. V současné době nastavujeme jasné rozdělení kompetencí a odpovědnosti za každý daný krok v osobní asistenci. Pracujeme na zjednodušení systému plánování, přestavujeme toky informací a odpovědnost za konkrétní činnosti. Věříme, že těmito kroky dospějeme k námi vytyčenému cíli, kterým je na prvním místě spokojený uživatel a nadšení osobní asistenti, milující svou práci.
Jak postupovat v případě, když se klient setká s nějakým problémem? S kým ho má řešit?
V první řadě je potřeba řešit nastalý problém se svým klíčovým sociálním pracovníkem. Každý uživatel dostal při podpisu smlouvy telefonní kontakty, na koho se má v případě problému obracet. V případě, že by se jednalo o problém komplikovanější nebo závažnější povahy, mohou se uživatelé obracet na mě, příp. přímo na pana ředitele Zdenka Škaroupky. Vždy se budeme snažit danou situaci co nejdříve a co nejefektivněji řešit ke spokojenosti všech zúčastněných.
Co pro službu znamená stížnost, jak ji berete, vnímáte? Lidé, a často nejvíce právě Češi, mají obavu si na něco stěžovat, vnímají stížnost negativně, jako „bonzáctví“. Nespokojenost pak ventilují mezi známými, spíše než by ji řešili právě s poskytovatelem služby. Jak takový přístup prospívá stavu věci?
Samozřejmě, jak v dotazu naznačujete. Většina stížností, stesků nebo kritiky se k nám dostane úplně jinými cestičkami, než od samotného uživatele. Potom je otázkou, do jaké míry je daná stížnost relevantní a kolik lidí navštívila, než se dostala k nám. Každopádně, já osobně vnímám stížnost nebo kritiku za malý bonus, jelikož je to nejpravdivější zrcadlo naší práce. Jistě bych byla ráda, kdyby každý, kdo má nějakou potíž, přišel přímo za mnou, abychom si o dané věci mohli popovídat, vysvětlit si svá očekávání a společně se domluvit na nejlepším řešení. Bohužel tomu tak není a nedělám si iluze, že by tato ideální situace vůbec někdy nastala. Ale v případě, že ke mně něco negativního dolehne, snažím se o nápravu, kompenzaci a komunikování daného problému. Na druhou stranu, pokud je v dnešní době internetu stížnost nebo kritika ventilovaná např. na sociálních sítích, má přímo devastující dopad pro poskytovatele dané služby. Poskytovatel se nemůže relevantně bránit nebo vysvětlit dané nedorozumění a informace se nekontrolovatelně šíří skrz sítě ke všem současným i potencionálním uživatelům, asistentům, donátorům, sympatizantům a bohužel dopad je často katastrofální a ve výsledku službě může doslova podrazit nohy.
Co je Vaší prioritou do začátku v tak náročné pozici, jako je vedoucí asistence, páteřní služby Ligy vozíčkářů?
Mojí prioritou je stabilizace a zoptimalizování služby osobní asistence, nastavení jasného řádu, kdy každý pracovník bude přesně vědět, co má dělat a k čemu je kompetentní. S uživateli chci nastavit otevřenou komunikaci a zajistit jim jistotu asistencí, aby mohli nezávisle žít svůj osobní život a využívat svůj vlastní potenciál. Nejvyšší prioritou je pro mě spokojený uživatel a nadšený asistent, jak jsem již zmínila výše. Jedině tehdy si můžeme říci, že je služba kvalitní.
Odkud jste do Ligy přišla? Jaké máte pracovní zkušenosti? Jak je využijete v pozici vedoucí os. asistence?
Do Ligy vozíčkářů jsem přišla z úřadu, kde jsem byla na pozici referent sociálně-právní ochrany dětí. Hlavním motivem odchodu bylo uvědomění, že na úřadu nemám možnost jakékoliv vlastní invence, byla jsem ohraničena jak kanceláří, tak danou prací. Před rodičovskou dovolenou jsem pracovala na vedoucí pozici v sociální službě jiné organizace, proto jsem se rozhodla jít i nyní tímto směrem. Myslím, že za dobu své pracovní dráhy jsem nasbírala spoustu různorodých zkušeností, které mohu zúročit právě na pozici vedoucí osobní asistence. Vyzdvihla bych především schopnost komunikace s různými typy lidí, řešení krizových situací, vedení týmu, koordinace a organizace chodu služby, plánování a zajišťování akcí, zpětná vazba a vyhodnocování služby a celkově tvorba „dobré značky“ služby osobní asistence Ligy vozíčkářů.
Co byste chtěla vzkázat klientům osobní asistence? Máte k nim nějakou výzvu, apel, prosbu, přání?
Všechny naše klienty bych ráda poznala osobně, seznámila se s nimi, promluvila o jejich situaci, přáních, cílech, o tom, co je trápí a co by se s tím mohlo udělat. Proto je mým velkým přáním, výzvou i prosbou vaše otevřenost a upřímnost při našich rozhovorech. Kritiku unesu a navíc s ní můžeme pracovat a ve výsledku třeba i odstranit nedostatky a trápení, se kterými se potýkáte. Přeji nám všem, aby se nám společně dařilo nést úžasnou myšlenku zakladatele Ligy vozíčkářů Zdenka Škaroupky, inspirovat a podporovat vás na vaší cestě k samostatnosti, protože každý má svůj potenciál.
(ata)
Zažívá to každý, bylo by s podivem, kdybychom i my na Lize občas nedrtili písek mezi zuby. A že jsme si toho v nedávných týdnech užili měrou nebývalou. Jak už jsem psal v minulém čísle, tým osobní asistence se bortil jako domeček z karet. Ale také ostatní služby jako by jen tak šlapaly vodu. Pracovní týmy nám rozháněla nejen radostná těhotenství, ale také pro nás neradostné lukrativnější nabídky konkurence a neshody v týmech. Najednou nebyl čas pro rozvoj a zpětnou vazbu. Veškeré síly a invence stačily taktak k zachování základního provozu. Vědomí, že nemůžeme poskytnout našim klientům jistotu naší nejdůležitější služby a odkazovat je pro nedostatek asistentů na jiné poskytovatele, to pro nás bylo mimořádně těžké sousto. Kolegové, kteří zůstávali a táhli tu naši káru s vypětím všech sil, byli unavení, nervózní a občas patrně i nerudní. Nehledě k tomu, že prostě dělali chyby.
Ale jak se zpívá v té moudré písničce: „…kdo v životě miluje, ať neztrácí naději!“- my skutečně milujeme svoji práci, žijeme pevné dlouholeté vztahy s našimi klienty. Nebojíme se.
Dnes už vím, že to zvládneme. Najisto!
Nedávno jsem vezl našeho dlouholetého klienta. Protože i řediteli přijde k duhu přímá práce s klientem. Povídali jsme si celou cestu, dlouho jsme se neviděli a viděli jsme se rádi. Mluvil o klucích, kteří mu pomáhají. Myslel jsem, že mluví o kámoších, co se občas staví pobýt. Měl pro ně svoje přezdívky a mnoho hezkých slov. Ale on, světe div se, mluvil o našich asistentech. Protože i asistenci bere Ligovou, prý od těch nejlepších… Možná to od něj byl jen bonmot, ale svoje asistenty má opravdu rád. A to je rajská hudba pro ředitelské uši.
V poslední době jsem měl možnost více pracovat s mladými členy našich týmů. Jsou nezkušení, prošlapávají v Cimrmanových šlépějích i slepé cesty. Taky dokáží udělat pořádnou botu. Ale čiší z nich zájem, nadšení a velké zaujetí. A to mě obrovsky uklidňuje a neuvěřitelně baví.
Věřím, že se s mnohými z vás setkáme u kulatého stolu, který pořádáme kvůli zpětné vazbě, bez které se do budoucna nemůžeme obejít. Chystáme nové strategické plány, kam promítneme vaše názory i nové nápady. Chystáme se přebudovat naše sídlo, aby bylo otevřené a vlídné k příchozím i k nám samotným. Chceme posilovat naše pobočky.
A hlavně, potřebujeme se vymanit z definic a pouček údajně závazných pro sociální práci a nasát velkou dávku té pravé člověčiny. Otevřít uši, ale hlavně svoje srdce.
Věřím, že budeme vynikající! Jen teď potřebujeme přátelsky pošťouchnout, prosím.
Zdeněk Škaroupka
ředitel
Dlouhodobé ošetřovné je novou dávkou nemocenského pojištění dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění; tato nová dávka se zavádí od 1. 6. 2018.
Nárok na dlouhodobé ošetřovné vzniká v případě, že zaměstnanec nemůže vykonávat svoje zaměstnání (popř. OSVČ nemůže vykonávat samostatnou výdělečnou činnost) z důvodu péče o osobu, která po ukončení hospitalizace potřebuje dlouhodobou péči jiné osoby, přičemž:
Ošetřovaná osoba musí udělit písemný souhlas s poskytováním dlouhodobé péče; souhlas se uděluje na předepsaném tiskopise a nevyžaduje se pouze v případě poskytování péče nezletilé osobě. Pokud ošetřovaná osoba není schopna se podepsat, ale chápe smysl sdělení o dlouhodobé péči, stačí, aby před dvěma svědky učinila na tiskopis nějakou značku, pod kterou jeden ze svědků napíše jméno a příjmení osoby a oba svědci dokument podepíší.
Poskytuje-li osoba dlouhodobou péči současně více ošetřovaným osobám, dlouhodobé ošetřovné náleží pouze jednou.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné ze zaměstnání je, že osoba ošetřující má v posledních 4 měsících před započetím ošetřování odpracováno alespoň 90 kalendářních dnů.
Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné ze samostatné výdělečné činnosti je, že osoba ošetřující byla účastna nemocenského pojištění alespoň po dobu 3 měsíců před započetím ošetřování.
!!!POZOR!!! Zaměstnavatel může písemně nesouhlasit s nepřítomností zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče jen v případě, že prokáže, že k tomu má vážné provozní důvody.
Okruh osob, které mají nárok na dlouhodobé ošetřovné
Výše uvedené osoby se mohou v poskytování péče (a tedy i v nároku na výplatu dlouhodobého ošetřovného) libovolně střídat, v jednom dni však má nárok na dlouhodobé ošetřovné pouze jedna osoba.
Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají
Na dlouhodobé ošetřovné není nárok ani v případě, že je ošetřovanou osobou dítě, na které je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek; s výjimkou případu, kdy osoba, která o dítě běžně pečuje, nemůže péči poskytovat ze zdravotních důvodů.
Nárok na další dlouhodobé ošetřovné při téže potřebě dlouhodobé péče může vzniknout nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který byl naposledy nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného (tzn., pouze v případě, že by zdravotní stav ošetřovaného vyžadoval péči po dobu delší než 15 měsíců).
Dlouhodobé ošetřovné lze vyplácet maximálně 90 kalendářních dnů.
Výše dlouhodobého ošetřovného za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu.
Mgr. Kateřina Bulantová
sociální pracovnice Poradny pro život s postižením
Liga vozíčkářů, z.ú.
KOMENTÁŘ/ Byla to od státu nehoráznost, když rozhodl, že část dávek hmotné nouze bude povinně vyplácena ve formě poukázek všem. Tedy i osobám zdravotně postiženým… Jen co se loni v létě povedlo z legislativy odstranit zbytky takzvané Drábkovy sociální reformy, která od roku 2012 zhoršovala životní podmínky i tělesně postiženým lidem, tak politici „utáhli šrouby“ dalším ukvapeným krokem – tentokrát občanům, kteří si nemůžou vylepšit své finanční potíže prací. Mezi nimi opět převládají lidé s postižením a osoby o ně pečující.
Oč jde? Parlament ještě v minulém volebním období schválil výplatu hmotné nouze v poukázkách, aby zamezil zneužívání peněžité dávky. Lidé pobírající příspěvek na živobytí déle než půl roku tak začali od prosince dostávat 35 až 65 procent jeho výše v poukázkách. Za ty si mohou pořídit potraviny, základní drogerii, léky, školní a ostatní potřeby pro děti a oblečení. Ale nedostanou za ně cigarety ani alkohol, což bylo hlavním záměrem nového opatření.
Na prvý pohled dává novela zákona o pomoci v hmotné nouzi smysl. V Česku je mnoho obyvatel, kteří se práci vyhýbají a žijí nezodpovědně: co můžou, to propijí, a pokud mají děti, zanedbávají jejich výchovu i materiální potřeby. Jenže věc má háček, ba pořádný hák.
Dva konkrétní průšvihy
Několik tisíc lidí v naší zemi je ve stavu hmotné nouze, ale výdělečně činní z objektivních důvodů být nemohou. Jde hlavně o osoby bez důchodu pobývající v ústavních zařízeních, o osoby pobírající invalidní důchod III. stupně, dále o osoby s omezenou právní subjektivitou, osoby pobírající příspěvek na péči ve II. až IV. stupni a také o pečující osoby, které jsou tzv. hlavními pečujícími osobami (často jde o matky samoživitelky). Naprostá většina z nich rozhodně neměla a nemá v úmyslu zneužívat dávku na živobytí k zakoupení alkoholu nebo cigaret!
Konkrétní negativní dopady jsou dva. Když chtějí tito lidé poukázky vhodně využít, bývá to pro ně spojeno s dalšími finančními výdaji. Musejí totiž dojet někam, kde lze poukázky použít, protože ne všechny obchody je přijímají (hlavně v malých městech a na vesnicích). Jejich špatné finanční poměry se tak dále zhoršují.
Ještě zranitelnější skupinou jsou matky samoživitelky, které se celodenně starají o zdravotně postižené děti. Pobírají částku životního minima, ale přitom musejí nakupovat různé léky, ošetřovací materiál a další věci, na které se poukázky nevztahují. I pro ně se situace od prosince citelně zhoršila.
Zbrklost, která škodí
Před očima tak máme další příklad nepromyšleného, ba zbrklého jednání zákonodárců. O nápravu se vytrvale snaží Národní rada osob se zdravotním postižením. Její předseda Václav Krása o poukázkách hovořil v únoru s ministryní práce a aktivně vystupuje v parlamentu. NRZP se také podílela na jednom ze dvou poslaneckých návrhů změny zákona, které v březnu posoudila vláda. Oba návrhy pak v květnu projednal parlamentní Výbor pro sociální politiku. A výsledek? Byly propuštěny do druhého čtení.
Během letních měsíců se však nic dalšího asi nestane. Lidé, kterým poukázky komplikují život, si ještě měsíce budou muset počkat, než dojde k žádoucí legislativní úpravě. Stejně jako třeba u příspěvku na péči nebo u sociálního bydlení.
Ne nadarmo se říká „Dvakrát měř, jednou řež“ V sociální oblasti nám však poslanci a senátoři předvádějí opačný přístup. Jejich práce bývá kvapná a následně málo platná. A mnohé sociálně či zdravotně znevýhodněné občany vyloženě poškozuje! Hlavně že mají vrcholoví politici dost času na tahanice o posty, vzájemné osočování a zákulisní intriky.
Miloš Pelikán
Výcvik asistenčních psů začíná ve věku kolem jednoho roku. Až v tomhle věku je totiž do značné míry ukončen vývoj kostry a až tehdy je možné posoudit zdravotní stav psa s určitou perspektivou do budoucna. V zásadě jsou možné dva postupy, jak získávat takhle staré psy vhodné do výcviku – buď od dvou do dvanácti měsíců vychovávat štěňata a pak provádět jejich veterinární testování, nebo shánět roční psy a po otestování je přímo zařazovat do výcviku.
V roce 2011, na začátku výcviku asistenčních psů v Lize vozíčkářů, jsme nastavili náš program tak, že se snažíme hledat a získávat roční fenky, které z nějakého důvodu ztratily nebo ztrácejí dosavadního majitele. Chceme jim tak do budoucna poskytnout kvalitní výchovu a výcvik a zajistit jim nové majitele, kteří si jich budou patřičně vážit a za jejich oddanou službu jim poskytnou odpovídající zázemí.
Labi
Získáváme tedy třeba fenky z útulků, které byly odchyceny na ulici. Za poslední roky jsme takhle získali třeba labradorky Bessi a Labi, nebo kanadskou retrívřici Týnu.
Dál získáváme fenky, které po tom, co vyrostly ze štěněcího věku, začaly původním majitelům přerůstat přes hlavu, byly u nich neposlušné až nezvladatelné, a původní majitelé se rozhodli je dát pryč. Takhle jsme získali třeba retrívřici Lajlu.
Lajla
Nebo se v původní rodině zásadně změnila sociální situace a majitelé si při nejlepší vůli dále nemohli dovolit psa mít. I takto smutné situace nastávají. Důkazem toho je třeba retřívřice Ebi, dnes skvělá asistentka a terapeutka, které se její původní rodina vzdávala s opravdu těžkým srdcem.
Pro některé psy je ale zase převzetí do testování a výcviku doslova vysvobozením. Jednu takovou fenku zlatého retrívra jsme přivezli z rodiny až ze Slovenska. Původní majitelé nám řekli, že ji „koupili dětem“, nutno poznamenat, že hodně malým dětem. A skutečně, fenka opravdu deset měsíců svého života fungovala jako plyšák na baterky. Bydlela v kotci, což už samo o sobě není pro tak kontaktní plemeno, jakým je zlatý retrívr, vhodné a nedostatkem dobrého kontaktu s důvěryhodnými lidmi trpí. Do domu vůbec nesměla. Když ji pustili z kotce, směla běhat jen po zahradě, na procházky ven téměř nechodila. Nikdy nejela autem ani jiným dopravní prostředkem. Naproti tomu si s ní dvě děti hrály opravdu jako s plyšákem. Tahaly ji, honily ji, štěbetaly na ni a cpaly jí pamlsky, až se z ní stal nekomunikující pes, který se bránil psychickému tlaku vypnutím uší a mozku. Když jsme ji poznali, nereagovala na své jméno, nepřikládala žádnou důležitost lidskému hlasu obecně, nechtěla chodit na vodítku (tomu se velice aktivně bránila), nereagovala na pamlsky, nebyla schopná se soustředěně a souvisle ani najíst. Celkově působila apatickým dojmem. Majitelé se nakonec rozhodli ji dát pryč proto, že chovají ještě psy jiného loveckého plemene, mají jich víc, a ti při společném vypuštění na zahradu začali chudáka fenku napadat a lovit.
Věci se ale začaly měnit, jen co vyšla ze zahrady, na které strávila téměř celý dosavadní život. Najednou, téměř bez problémů, šla na vodítku, trochu reagovala na hlas a nechala se i naložit do auta. Tehdy začala její cesta k rehabilitaci.
A máme jednu velice pozitivní indikaci toho, že fenky přijaté do naší péče, ať už z útulků nebo z rodin, se mají rázem lépe. Všechny, téměř bez výjimky, se do čtrnácti dnů rozhárají. Prostě podvědomě čekají, až bude líp. Té plyšákové, o které píšu výše, to trvalo pouhých pět dnů.
Tak prosím držte palce. Psům, aby jich takových, třeba i milovaných, ale zanedbaných, bylo co nejméně. A nám, aby když už se takoví psi vyskytnou, jsme je dostali do rehabilitace, výchovy a výcviku. Protože hledáme stále další.
Ivan Benda
Prázdniny za dveřmi, na kýžený odpočinek se těší nejen děti a učitelé, ale také umělci a lidé z Barky. Však taky je po čem odpočívat, sezona 2017/2018 byla opět perná.
Ve videozáznamech si můžete připomenout některá představení či koncerty. Děkujeme za ně umělcům, divákům a za první tři také Kamilu Šlapalovi a jeho agentuře Craft Art Film (www.cafilm.cz).
Dětské taneční studio Ondrášek a jeho adventní benefiční představení pro Danielka, který se potýká s dětskou mozkovou obrnou.
V sobotu 2. prosince Barku již popáté rozezněly tóny francouzského šansonu na benefičním koncertu Ambijáns.O večer plný skvělé hudby se postaral Joel Bros, šansoniér s francouzskými kořeny, Azar Abou z Izraele a akordeonista Ondřej Zámečník. Jako hosté se představila řada dalších vynikajících hudebníků: Valerie Šabršulová, Petr Vít a Veronika Vítová, Ondřej a Inka Zámečníkovi a Pěvecký sbor Pavliny Zámečníkové.
Únor zahájilo nové hudební uskupení Ondřej Zámečník Quintet s JAZZ NIGHT IN BARKA. Pokud jste tento benefiční koncert pro Barku propásli, pusťte si záznam všech skladeb. Je to neuvěřitelné!
V představení, jež vzniklo spoluprací německého choreografa Bronislava Roznose a Terezy Leopold Vejsadové z Brna, vystoupil taneční soubor o šesti členech z Česka a Německa, včetně dvou tanečníků s tělesným postižením. Členové souborů Multifil Identity a Setkání zavedli diváky do průzračně čistého a zároveň surreálného světa inspirovaného Franzem Kafkou.
Tohle představení souboru Proty boty se v letošní sezoně také hrálo, například jako součást 4. ročníku festivalu FESTIN. Tanečníci s hendikepem i bez dokonce zvládli nastudovat i další představení, o němž byla řeč v minulém Kaleidoskopu.
Video stojí zato zhlédnout, skvěle ilustruje, jak soubor funguje a jaké lidi v Barce moc rádi pravidelně na zkouškách i při představení potkáváme.
Dalším z domovských souborů, Soubor Unikátně Unylých Divadelníků, zakončí letošní sezonu další skvělou premiérou. Je sice vyprodaná, ale už teď se chystají reprízy na podzim. Tak aspoň pár hororových záběrů z přípravy na herecké výkony a lákadlo pro další barkovskou sezonu plnou velkých premiér, festivalů i nevšedních počinů.
(ata)
Co se hraje v Barce?
Co se stane, když se potká puberta, ambice, touha po vlastním životě s láskou mámy a táty? Snaha ochránit dítě před komplikovaným světem a životem je vlastní každému rodiči. U hendikepovaných dětí je ale „vylétávání z hnízda“ ještě o něco těžší a trvá zpravidla o dost déle. Liga vozíčkářů pořádala 21. června setkání s rodinami i s pracovníky dalších organizací, aby si vyměnili zkušenosti i know-how, jak při osamostatňování mladých hendikepovaných lidí co nejvíce pomoci.
Téma, se kterým má každý jiné zkušenosti. Téma, které se dá pojmout z mnoha úhlů pohledu. Pojďme začít právě tím, jak proces osamostatňování vnímají účastníci debaty na Lize. Padaly totiž velmi konstruktivní připomínky, ilustrace toho, s jakými pocity se setkávají rodiče, jejichž hendikepované dítě dospívá. Své postřehy a reflexe z ní shrnuje je Klára Pitlachová, pracovnice Centra denních služeb:
I rodiny, které jsou k osamostatňování svých postižených dětí velmi vstřícné, mohou stagnovat, protože nevědí, pro jaký způsob života (pro jaké vztahy, práce, bydlení) své děti vychovávají a připravují. Nenalézají totiž v dostupných službách vyhovující alternativu vlastní péče. Na debatě se objevil se názor, že důvodem je jak nedostatek „konečných“ služeb (např. byty vyhovující požadavkům samostatného života na vozíku), tak jejich návaznost na předchozí „mezistupně“ podpory. Chybí jasný koncept, program či návod, jak osamostatnění člověka s postižením v praktických krocích provést. To se týká nejen jednotlivých služeb (a dlužno přiznat i nedostatek zkušeností s tématem na straně samotných pracovníků), ale také politických rozhodnutí a postojů širšího společenského prostředí. Bez přirozených vazeb na běžný život mohou některé sociální služby působit jako neutěšené ghetto pro odkládání těch, kteří nevyhovují společenským standardům a běžný život sám jako nepřekonatelná překážková dráha.
Je zcela srozumitelné, že v takové situaci jsou rodiče při zmínce toho, že jednou už nebudou moct o své děti v budoucnu pečovat, plni úzkosti a brání se možným alternativám. Hodně pak záleží na vůli, odolnosti samotného mladého člověka, zda si svou autonomii uhájí i proti ochranářským snahám okolí, i když to znamená vykročit do nejistoty spojené s mnoha riziky. Téměř nepředstavitelné se v za této situace jeví osamostatnění člověka s mentálním či kombinovaným postižením. Ti se jakýmkoliv změnám přizpůsobují mnohem hůře a za své rodiče se vysloveně schovávají, přičemž alternativy rozhodně existují. Svědčí o tom příběhy lidí, kteří si svou samostatnost vydobyli navzdory všem překážkám.
Zazněl také povzdech nad nákladností života s postižením. Získá dítě v samostatné domácnosti dostatek financí na pokrytí všech potřeb? A zvládne s penězi správně nakládat? Ponechat dítěti potřebnou svobodu, aby se k finanční gramotnosti propracovalo vlastními pokusy a omyly, může znamenat ohrožení zdrojů na životně důležitou péči. Základy vedení vlastní domácnosti a domácí účetnictví by mělo být pointou služeb podporujících osamostatňování klientů. A takový cíl mají téměř všechny sociální služby. Mohou se v tom však rozcházet s požadavky pečujících v situaci, kdy chod domácnosti rodiny dospělého dítěte s postižením podstatnou měrou závisí na jeho příspěvku na péči.
Hana Svobodová, vedoucí sociálních služeb Ligy vozíčkářů
„Na Lize se potkáváme s mnoha případy, v nichž větší samostatnost může být prospěšná všem. Proto se snažíme rodiny motivovat k většímu zapojení hendikepovaného do běhu domácnosti, pomáháme s nácvikem vaření, nakupování, péčí o vlastní osobu atd. Přílišná péče a přebírání zodpovědnosti za hendikepovaného ho totiž později znevýhodňují v dalším životě. Ve chvílích, kdy nebude na blízku někdo, kdo by pomohl. Třeba při nakupování, cestování… i oslovit někoho a požádat o pomoc bývá často problém.“
Kromě toho rodiny samozřejmě řeší i vztahy mezi jednotlivými členy domácnosti, mezi nároky postiženého člověka a dalších rodinných příslušníků. Objevila se zmínka o překládání zodpovědnosti na sourozence dítěte s postižením, kteří rodině „komplikují“ situaci tím, že chtějí žít svůj život, což se obtížně pojí se závazkem nahradit v budoucnu rodičovskou péči. Obtížně se také hledá hranice mezi nesoběstačností zapříčiněné skutečným hendikepem a zpohodlněním v obětavé péči rodiny. Je třeba podpořit „zdravé sobectví“ pečujících, kteří mohou být motivováni k propuštění dětí ze své péče také tím, že začnou více vnímat své vlastní potřeby a přání.
Připadá mi totiž, že osamostatňování svých dospělých dětí jsou více nakloněni rodiče, kteří nevidí v péči o toto dítě hlavní úkol svého života (chtějí trávit čas s manželem, mají práci na plný úvazek, aktivity ve spolcích…). Ty své děti také více zatěžují, např. doma povinnostmi, nedoprovází je na každém kroku. U maminek, které žijí jen se svým dítětem a pro něj, jakoby se ztrácela hranice mezi ochranou a kontrolou nad jejich dospělým dítětem, které často nemá pod jejich dohledem prostor si zkoušet věci po svém, nezakouší, že ho vlastní nohy unesou. Kruh nutnosti dohledu se tím uzavírá, nejde z něj vystoupit
Právě vzájemnou komunikací rodin a sociálních služeb. Díky setkání a otevřené debatě už víme, jaké konkrétní kroky můžeme v práci s rodinami více podpořit. Mimo jiné jsem v diskusi vnímala reflexi:
Děkuji všem za tuto možnost reflexe, za zpětnou vazbu, nezbytnou součást naší práce. Budeme se jistě v naší organizaci i v jiných partnerských institucích o to efektivněji a cíleněji snažit, aby sociální služby byly skutečnou oporou při procesu osamostatňování lidí s hendikepem. Máme pro to předpoklady. Nejsme situací tak zatížení, můžeme vše posoudit v širších souvislostech. Pracují mezi námi vrstevníci klientů, mladí lidé plní nakažlivého elánu. Snažíme se společně s vámi posouvat hranici ne/možného. Tak nám všem – hodně zdaru a dobrý rozlet!
Mgr. Klára Pitlachová, ata
Přátelé,
i naše práce, ať už jakákoliv, podléhá nařízení Evropské Unie o ochraně osobních údajů (tzv. GDPR). Při práci s klienty je to veselejší, protože máme zákonný důvod mít k dispozici jejich kontaktní a další údaje. Podobně je to i se zaměstnanci. Skutečný oříšek nám „děcka z Bruselu“ připravili v komunikaci s našimi přáteli, podporovateli, sympatizanty, dobrovolníky a dárci. Tady je situace mnohem složitější.
Žádný zákonný nebo jinak úřední důvod neexistuje, takže bychom měli mít od každého, dokonce i od každého z vás, čtenářů Kaleidoskopu, ověřitelný souhlas se zasíláním tohoto věstníku. Lidičky, my přeci neobchodujeme s adresami jako Facebook, dokonce ani nerozesíláme obchodní nabídky. Jen s vámi chceme jednoduše komunikovat, cítit, že jste nám nablízku a že nás podporujete.
Nechceme vás obtěžovat klikáním souhlasů nebo odesíláním nějakých zpráv.
Buďte prosím tak hodní, a pokud vás Kaleidoskop nezajímá, jednoduše se na konci newsletteru kliknutím vyřaďte z databáze. Věříme, že těchto kliků bude málo. Už jste to totiž mohli udělat dvakrát. A hurá, neudělali.
Pokud vás v nějaké jiné souvislosti budeme žádat o vyslovení souhlasu se zasláním nějakých informací nebo vyjádření, vězte prosím, že jsme k tomu donucení legislativou a nemějte nám to prosím za zlé.
Těšíme se na jakýkoliv kontakt nebo setkání s vámi.
Zdeněk Škaroupka
ředitel Ligy vozíčkářů
Nový Nápadník je na světě. Tento sborník informací pro život s hendikepem už si za mnoho let existence získal své místo v knihovničkách lidí s postižením, úředníků, institucí. I letos ho Liga vozíčkářů vydala, avšak v trochu jiné podobě než dříve. O Nápadníku, který si už můžete objednat, mluví jeho autorka Katka Bulantová z Poradny pro život s postižením.
Nápadník má jinou obálku, než doposud. Je ještě v něčem jiný, než byly předchozí publikace?
Kromě titulní stránky jsme změnily, nebo spíše zredukovaly počet stránek i kapitol, ponechali jsme pouze nejdůležitější a nejčastěji využívané kapitoly (Invalidní důchod, Dávky sociálního zabezpečení, Příspěvky pro zdravotně postižené, Průkaz a výhody osob se zdravotním postižením, Kompenzační a rehabilitační pomůcky, Pracovní uplatnění a Bydlení a překonávání bariér). Pokud čtenář publikace něčemu nerozumí, potřebuje nějakou informaci ověřit či vysvětlit jinak, než je v publikaci uvedeno, případně nemůže najít v Nápadníku odpověď přímo na svoji otázku, může se obrátit na naši Poradnu pro život s postižením; kontakty na poradnu i další služby a aktivity Ligy vozíčkářů jsou samozřejmě také součástí publikace.
Proč je dobré v dnešní době takovou brožuru tisknout? Mnozí můžou namítat, že je vše na internetu, ale jakou máte s cílovou skupinou Nápadníka zkušenosti vy?
Souhlasím s tím, že hodně informací se dá najít i na internetu, včetně našeho Informačního portálu, ale podstatnou část klientů naší poradny tvoří i senioři, kteří většinou přístup na internet nemají a neumí s ním pracovat. Publikace Nápadník navíc nabízí kompletní aktuální informace na jednom místě, s přehlednou strukturou, ve které se dá snadno orientovat.
I Nápadník je nutné pořádně ohlídat.
V jakém nákladu Nápadník vyšel?
Bylo vytištěno 500 kusů publikace Nápadník.
Byla letošní aktualizace v něčem náročnější, než ty předchozí? Změnilo se toho v legislativě hodně?
Změn v legislativě je pro každé vydání publikace Nápadník celá řada, což je dáno také i tím, že publikace vychází jen 1 x za 2 roky. Letos jsme ovšem na přípravu textů publikace měly podstatně kratší dobu než obvykle, takže příprava byla trochu hektičtější, ale myslím, že jsme se s ní „popraly“ celkem dobře.
Musely jste hledat jiný dotační zdroj, jak jste se s tímto procesem vypořádaly?
Protože jsme přišly o dlouhodobý dotační zdroj na vydávání publikace, musely jsme hodně zvažovat, zda další publikaci vůbec vydáme a za jakých podmínek. Pozitivní zpětné vazby na Nápadník a zájem jak ze strany klientů, tak i různých institucí (rehabilitační ústavy, nemocnice, neziskové organizace) nás ale přesvědčil, že další vydání publikace má cenu a že se musíme pokusit najít nějakou možnost, jak publikaci opět zrealizovat. S naší projektovou manažerkou jsme tedy podaly dvě žádosti o dotaci na vydání publikace, jedna žádost byla zamítnuta a s druhou to nevypadalo o moc lépe, ale nakonec jsme po hodně dlouhém čekání dostaly pozitivní výsledek. Částka, kterou jsme z této dotace získaly, ovšem nebyla oproti částkám z minulých let nijak vysoká, musely jsme tedy přistoupit k různým úsporným opatřením (méně stránek a kapitol, menší počet výtisků, černobílý tisk) a také ke zpoplatnění publikace i pro zdravotnická zařízení, která dosud dostávala publikace pro svoje klienty zdarma.
Objednávejte prostřednictvím e-mailové adresy poradna@ligavozic.cz nebo telefonicky na čísle 725 122 853. Preferujeme komunikaci e-mailem.
Nápadník 2018 lze zakoupit za cenu 99 Kč (cena je jednotná pro jednotlivce i organizace).
V případě osobního odběru v Lize vozíčkářů bude odběratel hradit pouze cenu publikace (platba v hotovosti při převzetí). V případě zasílání publikace poštou je nutné zaplatit cenu publikace včetně poštovného, které je 27 Kč za obyčejnou zásilku a 106 Kč za dobírku.
V případě požadavku na zaslání obyčejně, zašlete platbu za Nápadník 2018 včetně poštovného na účet 43-4625040297/0100, variabilní symbol 9002018. Publikace vám bude zaslána až po obdržení platby.
V případě požadavku na zaslání na dobírku uhradíte cenu publikace a náklady na dobírku při převzetí zásilky.
Fakturu zasíláme na základě vašeho požadavku zadaného při objednání publikace.
… kromě jiných integrovaných divadelních i tanečních kusů jedinečné představení KAFKASIA, a buďte po šesté POSTIŽENI UMĚNÍM. V česko-německé koprodukci inspirované životem a dílem Franze Kafky vystoupí šestice tanečníků ve věku od 18 do 70 let.
V představení, jež vzniklo spoluprací německého choreografa Bronislava Roznose a Terezy Leopold Vejsadové z Brna, vystoupí taneční soubor o šesti členech z Česka a Německa, včetně dvou tanečníků s tělesným postižením. Členové souborů Multifil Identity a Setkání zavedou diváky do průzračně čistého a zároveň surreálného světa inspirovaného Franzem Kafkou.
Autoři o představení píší: „Inspirováni Franzem Kafkou vstupujeme do čistého, téměř posvátného místa. Zde je vše průzračně čisté a zároveň surreálné. Lidé a bytosti zde vytvářejí stále se měnící, propojující a obnovující se fantaskní výstavu snových obrazů. Vše je tady nové. To nepatrné najednou dominuje a síla působí ochable. Je to mystická, zasněná Kafkasia.“
KDY? neděle 14. 10. od 17 hodin
rezervace: barka@ligavozic.cz (neváhejte, bude zájem 
)
FEST IN, letos už šestý ročník festivalu integrovaného umění, je však mnohem víc. Deset dní nabitých zajímavými představeními i událostmi. Ve dnech 12. – 21. 10. 2018 se můžete těšit mimo jiné na:
„Přisedni si“ je výzva pro člověka, kterému uděláte vedle sebe místo. Chcete si s ním povídat, vzájemně se poslouchat, zkrátka společně trávit čas.
Právě proto nese stejný název, tedy “Přisedni si” osvětová kampaň Ligy vozíčkářů, která otevírá dětem a mladým lidem svět hendikepu.
Formou interaktivního workshopu se děti mohou seznámit s příběhem vozíčkáře, vyzkoušet si různé kompenzační pomůcky a uvědomit si tak odlišnosti života lidí s postižením. Účastníci besedy mnohdy na vlastní kůži například zjistí, že projet dveřmi na invalidním vozíku do jejich třídy není vůbec jednoduché a že by hendikepovaný kamarád potřeboval pomoct.
Ačkoliv je nejčastěji místem konání workshopu školní třída, přisednout si děti a mladí mohou i jinde.
Naposledy jsme navštívili Mahenovu knihovnu nebo příměstský tábor v Praze. Děti měly za úkol namalovat vozík, který by vozíčkářům nejvíce pomohl. A tak se pod rukama malých designerů začal rodit vozík se zmrzlinovým strojem nebo speciální vozík s vrtulemi, který by pomohl vozíčkáři podívat se na svět z výšky.
Na některé obrázky se můžete sami podívat. Škoda jen, že vám neumíme zprostředkovat nadšení, s jakým děti o svých nápadech mluvily. Bylo znát, že se snažily využít informací, které na workshopu načerpaly, přitom se však nechaly vést svojí fantazií.
Právě toto krásné propojení zábavy a poučení Přisedni si přináší. A my v ní stále vidíme smysl. Chcete také ve své škole, v kroužku nebo oddíle zažít náš workshop?
Napište na e-mail ladislava.blazkova@ligavozic.cz.
Hrajete vy nebo vaši zaměstnanci rádi badminton? Jistě víte o Benepinku, jedinečné příležitosti, jak spojit pohyb s pomocí druhým. V listopadu, v sobotu 10.11. ve slatinské XAreně, pořádáme už pátý benefiční turnaj (ty předchozí ročníky byly úžasné!). Místa na turnaji jsou již obsazena, ale stále hledáme partnery akce a fanoušky hráčů, kteří pomůžou vytvořit tu pravou sportovní atmosféru.
Tentokrát bude výtěžek určen na podporu projektu Přisedni si.
Člověk handicapovaný pozná své skryté zdroje sil teprve, když se s ním jedná jako s normálním.
Gottfried Keller
Jak nejlépe poznat člověka se zdravotním postižením – a jednat s ním, jako s normálním? Potkat se s ním a popovídat si. Takto jednoduchá myšlenka stojí za osvětovou kampaní Přisedni si, která si klade za cíl poukázat na problematiku života s hendikepem.
Pořádáme besedy ve školách, ve firmách, jsme součástí akcí pro širokou veřejnost. Zaměřujeme se i na prevenci úrazů a šikany hendikepovaných ve školních kolektivech. Děti i dospělí se tak dozví, že život na vozíku není lepší ani horší. Je prostě jiný. Stačí se jen dívat z té správné perspektivy…
(ata)
Letošní rekondice výcviku asistenčních psů Ligy vozíčkářů proběhla od 4. do 11. srpna 2018 opět v Poslově mlýne u Doks.
Takhle to vypadalo, když se účastníci sešli na jednom místě.
A takhle zase, když vedle sebe odpočívala většina z jejich psů.
Ale takovéhle skupinové ležení nešlo uskutečnit jen samo od sebe, každé dopoledne to bylo třeba cvičit ve skupinovém i individuálním tréninku.
A to, i když se tu některé dvojice viděly poprvé. Krásně si padly do oka a rychle se sžívaly.
Odpoledne byla věnována spíš páníčkům. Foto: Romana Fajmanová
Večery pak přednáškám nebo seminářům. Dvakrát se všichni sešli i u pečených buřtů. Kvůli velkému suchu byly sice zakázané táboráky, tak musel stačit táborový gril, ale při povídání a spoustě legrace to nikomu nevadilo.
Ve čtvrtek byl Pohár ligy vozíčkářů. Soutěž a přehlídka toho, co všechno se dá z vozíku se psem dělat. Třeba agility.
Taky aportování buřta, rozlišování věcí páníčka podle pachu, nebo podávání věcí z vody na čas.
Součástí Poháru bylo i vystoupení filmových dvojic a vícejic. Každá maska měla svůj příběh a předvedla krátkou scénku.
Nakonec bylo vyhlášení vítězů. Tady je máte, ale užili si to jistě všichni.
DF
Děkujeme moc Ireně Soukupové, vedoucí rekondice, za organizaci a hladký průběh, celému týmu za výbornou práci a spolupracovníkům v Lize za podporu a pomoc. Všem účastníkům, lidem i psům bez rozdílu, pak děkujeme za vytvoření úžasné atmosféry. Proto všechno se už těšíme na Rekondici 2019 a běžíme jí vstříc. Nebudete se chtít taky přidat?
Fotil a komentoval: Ivan Benda
Považuji za potřebné vrátit se několika větami ke kulatému stolu, tedy setkání s klienty našich služeb. Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří se tohoto setkání zúčastnili. Velmi nás hřálo vědomí, že tolika lidem záleží na tom, aby Liga fungovala, a aby fungovala dobře.
Podněty a názory jsou navěky zapsány v obsáhlém zápisu, ale tím to zdaleka nekončí. Vyjádření všech zúčastněných jsme probírali na poradě služeb a dlouze o nich diskutovali. Bezprostředně po této diskusi začínaly týmy jednotlivých služeb pracovat na strategickém plánu pro nadcházející období.
Právě teď, v průběhu září se budeme věnovat schvalování strategií a jejich vzájemnému provazování. A já se moc těším, že tam budu nacházet vyřešené připomínky. Vedle tohoto standardního postupu vznikalo pařeniště nápadů, které probíhalo velmi spontánně, a byla radost být jeho součástí. Postupně jsme vymysleli úpravy našich prostor, které vykouzlí otevřený vstupní trakt s kavárnou a novou recepcí. Lámali jsme si hlavy, kde najít místo pro rehabilitační cvičení, cvičný byt nebo dílničku.
V našich kancelářích proběhne během podzimu akce „Kulový blesk“. Abychom se trochu jinak poskládali ve svých pracovnách. Nám, zaměstnancům, trochu ubude na komfortu a bude potřeba přijmout pozměněné pracovní postupy, ale vzniknou nové prostory pro klienty a s tím související nové činnosti. A to je určitě směroplatný, říkala Máňa…
Zatím nechci být úplně konkrétní, protože všechno nám roste pod rukama, sice trochu neuspořádaně, ale tak už to v pařeništích bývá.
Stavte se na Vozíkohraní, můžeme o tom poklábosit.
A rozhodně čtěte další čísla Kaleidoskopu.
Zdeněk Škaroupka
ředitel
Přátelé by se měli potkávat, nemyslíte? My bychom se s vámi rádi přátelsky potkali na tradičním 8. VINOHRADSKÉM VOZÍKOHRANÍ v areálu Ligy vozíčkářů na Bzenecké 23 (Brno-Vinohrady), a to v pátek 7. 9. 2018. Přijmete naše pozvání?
Těšit se můžete na celý tým i mnohé klienty Ligy, ale také na hudbu, hry, zábavu, pozitivní náladu a samozřejmě mnoho dobrot k zakousnutí a pořádnému zapití od Lakeview Café & Bistro.
Z programu vybíráme to nejlepší, co byste si určitě neměli nechat ujít:
Během Vozíkohraní se zároveň uskuteční rytmy a energií nabitý bubenický workshop s členem kapely Jumping Drums Ivo Batouškem. Vzhledem k tomu, že ještě máme volná místa, nabízíme ho i vašim dětem nebo dětem z vašeho blízkého okolí. Workshop se bude konat ve dvou časech: v 15.30 – 16.15 a 16.30 – 17.15. Pro rezervaci místa na workshopu se nám ozvěte.
Věříme, že společně ukončíme prázdniny a zahájíme další rok fungování Ligy vozíčkářů. A taky, že si užijeme každý kousek pátečního odpoledne. Však jsme si na programu dali pořádně záležet, protože nám záleží na vás. Těšíme se na setkání!
Se srdečným pozdravem
Ladislava Blažková
