Před třiceti lety jsme kvůli svobodě cinkali klíči. Jo jo, někteří si to fakt pamatujeme… A dnes bereme klíč do ruky znovu. Není to stejné, už se nejedná o politiku ani o svobodné volby. Možná spíše o svobodu volby, a to navzdory postižení. Klíč k samostatnosti. Název, který nás bude provázet na každém kroku.
Jak víte, převažující cílovou skupinou Ligy vozíčkářů jsou těžce postižení lidé, zejména s diagnózou DMO, svalová dystrofie, neurologická onemocnění, mozkové příhody a další. Lidé, kteří se v mnoha případech se svým hendikepem už narodili. Prošli rukama lékařů, léčeben, ústavů, mají superpevné vazby na rodiče, kteří o ně pečují. Je pro ně těžké získat kvalifikaci, získat a udržet si práci, osamostatnit se. Těžké, často takřka neřešitelné.
A právě toto je oblast, která je pro nás výzvou. Podpořit naše klienty, aby na své cestě k samostatnosti došli co nejdál. Získali co největší díl kontroly nad svým životem a pevně stáli na svých vlastních „kolech.“
Možná to nevypadá nijak převratně, mnoho poskytovatelů služeb přece proklamuje něco podobného. My se už rok učíme služby a veškeré činnosti provázat, nejen spolupracovat, nejen informovat nebo sdílet. Ale skutečně provázat tak, aby naše služby a činnosti klienty efektivně společně vedly k jedinému cíli. Získat maximum kompetencí pro svůj vlastní život. A přestože to zní obvykle, tak to obvyklé rozhodně není. Obvyklé je pečovat, obvyklé je dílčím způsobem pomoci, obvyklé je poradit nebo vyřešit za klienta nějaký ten problémeček. Bez hlubších znalostí životní situace, bez zájmu o tzv. skryté zakázky klienta, které často představují ty důležité neřešené a velmi těžce řešitelné problémy.
Pustili jsme se v souvislosti s tímto konceptem do stavebních úprav, přebudovali jsme centrum denních služeb tak, aby celé sídlo Ligy bylo chráněným prostorem pro společenský i pracovní kontakt, nácvik sebeobsluhy, pracovní návyky. Budujeme tělocvičnu pro posílení kondice, zdraví a jednodušší přesuny. Pracujeme na unikátním tréninkovém bytě plném nastavitelných prvků a nápadů kompenzujících zdravotní postižení. A všechno toto budování se všemi souvisejícími obtížemi je daleko jednodušší než udělat změnu v našich hlavách a srdcích.
Jsme sice odhodlaní, víme co chceme, ale naše stereotypy a stokrát opakované „pravdy“, které nám zní v uších, jsou zataženou ruční brzdou každé změny.
Tak nám držte pěsti a říkejte nám otevřeně svoje názory, pomůže nám to.
Zdeněk Škaroupka